Ve Stavovském divadle se chystá nová premiéra 21. a 22. ledna 2016 - po Belliniho Normě přináší Národní divadlo další ze skvostů italského belcanta. Rossiniho Popelka, kterou hudebně nastudoval Jan Kučera a pro jeviště Stavovského divadla připravila maďarská režisérka Enikő Eszenyi a scénograf Kentaur.
V hlavní roli Angeliny se představí ukrajinská mezzosopranistka Lena Belkina a úspěšná česká pěvkyně působící především v Rakousku a Německu Kateřina Hebelková. V roli Dona Ramira uvidí diváci kromě domácího Martina Šrejmy také řeckého tenoristu Vassilise Kavayase.
Díky Popelce v Praze debutuje mladá ukrajinská mezzosopranistka Lena Belkina, která strávila tři sezony v ansámblu Lipské opery, Angelinu ztvárnila ve filmové verzi Rossiniho opery z roku 2012 v režii Carla Verdona a svoje mistrovství v belcantovém oboru potvrzuje i svou loňskou nahrávkou Dolci Momenti pro vydavatelství Sony Classical. „Celý název opery mluví sám za sebe – Popelka aneb vítězství dobroty. To nejlepší, čemu se můžeme naučit, je být laskavější. Popelce celý život ubližovali, Magnifico dokonce říká, že je ‚mrtvá’, a nechce ji ukázat princovi. Ale ona všem odpustila a osud jí to vynahradil. Zázraky se dějí, stačí jenom věřit!“ povzbuzuje Lena Belkina.
Pro dirigenta Jana Kučeru je Popelka po hudebním nastudování Šostakovičových oper Orango a Antiformalistický jarmark a jeho vlastní opery Rudá Marie zatím třetí spoluprací s Národním divadlem. „Rossiniho hudební vyprávění známého Popelčina příběhu mi evokuje tato tři slova: energie, radost a rafinovanost. Napsal ji ve svých čtyřiadvaceti letech, je však zde již znát obrovská zkušenost a cit pro dramatickou situaci a její přesné vypointování i načasování,“ říká Jan Kučera a pokračuje: „Přestože bývá Rossinimu někdy vyčítána určitá hudební povrchnost, která mohla být důsledkem tvorby obrovského množství oper, jeho Popelka není nikdy hudebně banální. Ano, je to do jisté míry ‚zábavní’ hudba té doby, proto musela být jednoduchá, efektní a lehce zapamatovatelná, přesto je neuvěřitelně invenční, vtipná a působivá i při opakovaném poslechu. Velmi si přeji, aby se nám všem podařilo přenést tyto mé pocity z nádherné Rossiniho hudby na publikum.“
 Maďarská režisérka a ředitelka budapešťského Vígszínházu Enikő Eszenyi je pražskému divákovi dobře známá ze tří shakespearovských inscenací vytvořených pro Stavovské divadlo v letech 1999–2001 a představila se rovněž jako herečka v roli Servírky v inscenaci 1914 v režii Roberta Wilsona. Popelka je její první operní režijní zkušenost. „Dnešní mládež, ale vlastně už děti, chtějí být vlivem okolí slavné – mít profil na Facebooku, posílat své fotografie na Instagram… Dívky touží být v časopisech, mít krásné šaty a být známé. Už velmi brzy se začnou líčit, lakovat si nehty a barvit vlasy. Ráda bych v této inscenaci ukázala, že tato prostá Popelka se svou jedinečnou identitou dokáže být úspěšná a nepotřebuje na sobě dělat všelijaké proměny. Moje Popelka se nelíčí a čte knihy. A když na to přijde, má chuť vyrazit na ples, být krásná a mít krásné šaty. Je kreativní, ale nepřetvařuje se, nekopíruje a svou krásu nehledá v lesklých časopisech,“ říká Enikő Eszenyi.
Následující operní premiérou je Pucciniho Madama Butterfly v hudebním nastudování Martina Leginuse a v režii Jiřího Heřmana – premiéry se uskuteční 4. a 9. února 2016 ve Státní opeře. Ještě předtím nabídne Stavovské divadlo tradiční koncert Mozartovy narozeniny se sólistkou Simonou Houda-Šaturovou a Orchestrem Národního divadla, pod taktovkou dirigenta Rolfa Becka, přesně v den 260. narozenin hudebního génia.
Zdroj a foto: Národní divadlo
(zem)
|
